Takový obyčejný den

Jak vypadá jeden takový (ne)obyčejný pracovní den asistenta Chráněného bydlení Vyššího Hrádku, p.s.s.? To Vám přiblíží Magda Krajníková.

Je ráno, a já přicházím do práce. Klepu na dveře bytu, vcházím a přemýšlím, co se dnes asi bude dít. Pracuji jako asistentka Chráněného bydlení Vyššího Hrádku, p.s.s. Ještě než stihnu pozdravit, mává na mě obyvatelka bytu Marcela. „Dala jsem prát prádlo“, oznamuje všem. „To jsem zvědavý, kam to pověsíš, máme plný sušák“, odpovídá jí její spolubydlící Filip. V obýváku mě vítá Jiřina. „Potřebuju si koupit limonádu do práce“, sděluje mi a ptá se: „Jak ses měla?“ Než stačím pořádně odpovědět, Filip s Jiřinou mizí dolů po schodech a míří do textilní dílny, kde oba pracují každé dopoledne.

V bytě zůstává jen Marcela, která na mě chrlí plány na dopoledne. „Musím nakoupit“, povídá, „nemáme tu nic k večeři. Taky bych si potřebovala dobít kredit, chci zavolat babičce, pomůžeš mi s tím? Už jsem to dělala, ale nevím, jestli si to dobře pamatuju“. Ujišťuju ji, že ano, a za chvíli už míříme směrem k centru města. Čas utíká, najednou je poledne a Filip s Jiřinou se vrací z práce, Marcela dodělává oběd a od sporáku volá: „Polévku si ohřejte sami, nemůžu dělat všechno já“. Filip cosi zabručí a jde s košem prádla na dvorek, Jiřina se usmívá a odpovídá: „Já na ni nemám chuť“.

Po obědě Filip odchází do čajovny, kde pracuje. Já se ptám ostatních na jejich odpolední plány. „Půjdu na pivo“, odpovídá Jiřina, „mám po práci a vydělala jsem si peníze, tak můžu“. Marcela říká: „Já půjdu s tebou, ale dám si jen Colu, líbí se mi posedět mezi lidmi. Nemám moc peněz, potřebuji si najít práci.“. V restauraci číšník přináší jídelní lístek. „Neumím číst“, říká Jiřina, Marcela bere jídelní lístek a ptá se: „Na co máš chuť? Přečtu ti to“. Nálada odpovídá poklidnému zimnímu odpoledni, Jiřina i Marcela si užívají volného času.

Večer Marcela chystá tousty. „Pojďte mi pomoct, kdo tam co chcete?“. Ostatní ale sledují televizi a nereagují, takže si dělá večeři jen pro sebe. „Co tam všechno patří?“ ptá se mě, tak se díváme na recepty na internetu. Nakonec jí to nedá a udělá tousty pro všechny se slovy: „Jestli vám tam něco nechutná, měli jste se ozvat“. Filip bere tousty a zasedá k fotbalu, Marcela s Jiřinou si povídají a odcházejí do svého pokoje ke své televizi. Nevím, co budou sledovat, ale tuším, že fotbal to asi nebude.

Já odcházím domů a přemýšlím, jaký asi bude zítřejší obyčejný, a přece opět jedinečný den.

Magdalena Krajníková

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

Související novinky

O nás

Jsme Vyšší Hrádek, p.s.s. - příspěvková organizace Středočeského kraje, která poskytuje pobytové sociální služby v běžných, zřizovatelem zakoupených či pronajatých, domácnostech (chráněné bydlení a domov pro osoby se zdravotním postižením) a dále ambulantní sociální službu denní stacionář.

logoCB

Podpořte nás nákupem v e-shopu!

Back to Top